Do Maroka teď jezdí všichni. Tak jsem jel taky a přivezl si vykloubený malíček, tuarežský nůž a detekci pádu
Do Maroka dnes jezdí kdekdo. Dakarské týmy tam ladí formu, cestovatelé odtud vozí videa a letos na podzim tam na motorce vyrazil i pan prezident. Řekl jsem si: když můžou oni, proč ne já? Drobný detail, že jsem do té doby nejel v terénu ani metr, jsem velkoryse přehlédl.

Plán
Koncem října jsme s kamarádem Honzou sedli v Praze do letadla a v Marrákeši si půjčili dvě čtyřistapadesátky. Honza si vzal CFMoto 450 MT, na jaké jezdí i pan prezident. Já sedlal Royal Enfield Himalayan 450, takže státnická úroveň zůstala na něm a pády na mně.

Trasu jsme si nakreslili sami. Z Marrákeše přes Telouet a Aït Bouguemez do Imilchilu a Mideltu, pak přes Fez k oceánu a po pobřeží zpátky. Devět dní, necelé dva tisíce kilometrů. Chvíli jsme koketovali i s kusem trasy Rallye du Maroc, ale vedla moc na jih, tak jsme zůstali u svého.
Aller simpleoffroad 26 kmMaroc 2026 · Jour 1 : Marrakech → Talat n'Yacoub … Ijoukak
Aller simpleoffroad 48 kmMaroc 2026 · Jour 2 : Talat n'Yacoub → Telouet + Ighrem N'Ougdal
Aller simpleoffroad 46 kmMaroc 2026 · Jour 3 : Telouet → Aït Bouguemez → Tabant
Aller simpleoffroad 12 kmMaroc 2026 · Jour 4 : Tabant → Ighil N'Oumgoun → Agoudal
Aller simpleoffroad 76 kmMaroc 2026 · Jour 5 : Agoudal → Imilchil → Midelt
Aller simple25 lacetsMaroc 2026 · Jour 6 : Midelt → Fès
Aller simple25 lacetsMaroc 2026 · Jour 7 : Fès → Khemisset → Brachoua → Bouznika
Aller simple15 lacetsMaroc 2026 · Jour 8 : Cherrat → Casablanca → El Jadida
Aller simpleoffroad 1 kmMaroc 2026 · Jour 9 : El Jadida → Ben Guerir → Marrakech
9 × · 1 975 km
Navigace, kterou jsem si napsal
Normální člověk si před takovou cestou koupí navigaci. Já si ji napsal. Potřeboval jsem něco, co mě povede po mých vlastních trasách i bez signálu a bude mi mluvit do interkomu. Vznikla jednoduchá offline aplikace s mapou a hlasovými pokyny. A protože programátor neví, kdy přestat, přibyl i záznam jízdy ze senzorů telefonu: náklony, přetížení, plynulost průjezdu zatáček.
Kolega, který ji zkoušel, mi suše oznámil, že je nebezpečná, protože měření náklonu svádí k hecování. Měl pravdu. Aplikace proto nehodnotí, kdo se víc položí, ale kdo jede plynuleji.
Alibaba měl volno
První dva dny jsem se učil terén za jízdy a ve zbylém čase zíral kolem sebe. Každé druhé údolí v Atlasu vypadá jako z pohádky. Celou dobu jsem čekal, že za zatáčkou potkáme Alibabu a čtyřicet loupežníků. Místo nich jsme pokaždé potkali stádo koz a ovcí s pasáčkem. Loupežníci měli asi volno.

Den třetí: rychlé vystřízlivění
Třetí den, 28. října, jsem si začínal myslet, že mi to jde. Šotolina měla jiný názor. Pravotočivá zatáčka, asi třicítka, a ležel jsem na pravém boku.
Bilance: ohnutá páčka přední brzdy a malíček, kterým jsem to vzal o šutr. Sundal jsem rukavici a malíček vypadal jako paragraf. Kolem nic, jen já a Honza, signál žádný. Říkám mu: „Musíš být statečný a pořádně zatáhnout.“ Napoprvé to nevyšlo, napodruhé klouby zaskočily zpátky a prst se zase hýbal. Bolest jsem necítil, adrenalin odvedl svou práci. Natáhl jsem rukavici a jeli jsme dál. Dalších šest dní.

Poznámka pro rozumné čtenáře: vykloubený prst patří k lékaři, ne ke kamarádovi. Já měl prostě štěstí.
Večer: z pádu funkce
Jiný by si večer po takovém dni dal nohy nahoru. Já otevřel data ze senzorů. Pád v nich byl krásně vidět: telefon se převrátil o víc než 55 stupňů, přišel ráz 2,9 g a pak 2 minuty a 41 sekund klidu. Přesně tak dlouho trvá sundat rukavici, zděsit se a přemluvit kamaráda.
Aplikace do té doby pád poznat neuměla. Ještě ten večer jsem podle vlastního pádu napsal pravidla, podle kterých ho pozná. Když jsem je pustil na všechny dosavadní záznamy, našla jediný pád. Ten můj.
Tentýž den mi aplikace také dvanáctkrát nahlásila jízdu po zadním kole. Žádnou jsem nepředvedl, to jen šotolina házela motorkou tak, že to senzorům připadalo jako wheelie. Zpřísnil jsem tedy i tahle pravidla a plané poplachy zmizely.
Osud mi pak nabídl testování zdarma. Když začalo pršet, položil jsem motorku v bahně ještě dvakrát. Aplikace zaznamenala oba pády. Aspoň někdo z nás dvou fungoval spolehlivě.

Tak vypadala celá cesta. Přes den jízda, večer ladění, ráno ostrý test nové verze.
Midelt: tři tisíce metrů, tma a sníh v zádech
Pátý den jsme do Mideltu sjížděli z výšky tří tisíc metrů po kozích stezkách. Za tmy. Trochu jsme totiž podcenili přípravu, počasí i časování, tedy zhruba všechno, co se podcenit dalo. Za zády nám už padal sníh, takže cesta zpátky nepřicházela v úvahu a jediný směr byl dolů. Respektive nahoru, dolů, nahoru a zase dolů.
Když jsme konečně dorazili do civilizace, byli jsme rádi, že jsme celí a zdraví. Teplá postel v Mideltu byla ten večer lepší než jakákoli nová funkce v aplikaci.

Fotbal otevírá dveře
Fotbal otevírá cesty všude na světě a v Maroku to platí dvojnásob. Jakmile místní zjistili, že jsme z Česka, přišlo jako první „Pavel Nedvěd!“ a hned potom „Petr Čech!“. Ta dvě jména znají po celém světě. Čekal jsem to, a tak jsem měl připravenou odpověď: Hakimi, jejich hvězda z PSG. V tu chvíli jste s místními jedna ruka.
Jednou jsme zastavili na dlouhé rovné silnici z Mideltu do Fezu a obklopily nás děti, žádnému nebylo víc než deset. Co po nás chtějí, jsme vytušili rychle: hlavně pořádně protúrovat motory. Pak jsem nahlas zahlásil „Hakimi!“ a ten jásot jste neviděli.
Děti jsou úžasné všude. Když projíždíte vesnicemi, všechny mávají a rukou ukazují, ať přidáte plyn. Což musíte, mají z toho obrovskou radost. Ještě větší radost uděláte těm odvážnějším, které si doběhnou pro plácnutí za jízdy. Chce to přibrzdit, protože vám radostí skáčou skoro pod kola. Po pádu jsem si pravačkou plácl už jen jednou. Bolelo to jako čert. Od té doby jen levačkou.
Vyplatí se naučit i pár slov arabsky, určitě pozdrav a poděkování: salám alejkum a šukran. Já měl v záloze ještě dvě slova, která si třicet let pamatuju od spolužáka z vysoké. První je bakara, tedy kráva. Druhé je zebu, vulgární nadávka, česky ko...t. Všechny to pokaždé okamžitě rozbilo. Na policistu bych to ale nezkoušel.
Kruháč po marocku
Dopravní předpisy tam nikdo moc neřeší. Hlavně ve městech musíte hlídat úplně všechny kolem sebe. Místní jsou na to zvyklí, našinec má problém. Všude jsou kruhové objezdy a každý funguje jinak: někde máte přednost vy, jinde ji dáváte. A pak je tu místní specialita, kruháč se semaforem. Ten se chová jako obyčejná křižovatka: rovně a doprava jedete, při odbočení doleva dáváte přednost protijedoucím. Než mi to došlo, málem mě sundal autobus. Přímo před policisty. Konec dobrý, všechno dobré.

Casablanca, omyl u moře
Pak jsme udělali chybu a vyrazili k oceánu do Casablanky. Atlas je nádherný. Casablanca nás přivítala smogem, smradem a zácpami, kterým jsem v horách dokonale odvykl. Tam jsme za celý den potkali pár pasáčků koz a dopravní situaci řešily nanejvýš ovce.

Poslední večer: nůž z pouště
Poslední večer jsem se toulal po Marrákeši a chtěl si pořídit něco na památku. Náměstí i okolní uličky jsou plné krámků, bohužel hlavně se sériovým šuntem z dovozu, o který jsem nestál. Měl jsem ale štěstí a narazil na jeden zapadlý antik. Majitel, jehož jméno jsem bohužel zapomněl, byl moc příjemný a rád si povídal. Krámek prý vede už osmá generace jeho rodiny a specializuje se na staré originální věci pouštních národů. Čile s nimi obchoduje a vykupuje od nich osobní předměty, ozdoby i zbraně.
Byl jsem v ráji. Přesně tohle jsem si chtěl z Maroka přivézt: starý, ošoupaný tuarežský nůž. V krámku jsem strávil asi hodinu a nechal tam 300 eur. Majitel mě pak vzal do podkroví tři sta let starého domu a ukázal mi poklady, které dole vystavené nemá. Leckteré evropské muzeum by mu je závidělo.


Jestli chcete z Marrákeše něco opravdu autentického, tady je to místo na mapě. Název vám neřeknu. Buď žádný nemá, nebo byl arabsky a já ho nepřečetl. Až se tam někdy vrátím, určitě se zastavím. Snad to najdu. Navigaci na to mám vlastní.
Co ta aplikace vlastně umí
Aby bylo jasno, co jsem po těch večerech vlastně slepil. Z aplikace na jednu cestu je dnes G-Force Moto. Píšu to na rovinu, je to moje aplikace. Najdete ji na gforce-moto.app. Zatím běží jako webová aplikace, kterou si do telefonu přidáte ručně. Do začátku motosezony bude i v App Storu a na Google Play.
Navigace. Vede po předem dané trase, mluví do interkomu a obejde se bez signálu. Na nic se neptá a nenabízí rychlejší cestu po dálnici. Kvůli dálnici jsem do Maroka nejel.
Záznam jízdy. Telefon v držáku měří náklony, přetížení, brzdění a zrychlení. Po jízdě dostanete hodnocení plynulosti. Body nejsou za největší náklon, ale za čistý průjezd zatáčkou. Aplikace pozná i jízdu po zadním kole (tu skutečnou, už ne tu šotolinovou) a má režim pro okruh.
Detekce pádu. Ověřeno autorem, třikrát. Když po pádu zůstanete ležet, aplikace se po třech minutách ozve a nabídne odeslání polohy nouzovému kontaktu. Až vyjde nativní verze, odešle ji i sama, kdybyste zrovna neměli náladu ťukat do telefonu.
Video z jízdy. Z trasy, dat a vašich fotek nebo záběrů z kamery poskládá krátké video s průletem nad 3D mapou. Uděláte ho přímo v telefonu, nebo později v klidu na počítači. Bez stříhání po nocích.
Trasy. V knihovně je přes pět set tras ve 28 zemích a každou si můžete předem proletět ve 3D. Najdete tam všech devět našich marockých etap tak, jak jsme je opravdu jeli, včetně té přes třítisícovou výšku do Mideltu. U každé je vyznačeno, kde je asfalt, kde pista a kde offroad. To nikdo ručně nekreslil. Aplikace si to odvodila ze senzorů podle toho, jak moc to s námi třáslo.
Komu Atlas nestačí, může si projet rekonstrukci pěti etap letošní Rallye du Maroc z Agadiru do Zagory a po okolí. Nejdelší měří přes 600 kilometrů a ta nejdivočejší vede skoro ze tří čtvrtin mimo asfalt. Závodní tempo není podmínkou.
A kdo to má blíž do Alp, může vyrazit na staré vojenské cesty: šotolinové silnice vysoko nad údolími, které kdysi stavěli vojáci a dnes po nich jezdí motorkáři. Šest navazujících etap vede podél italsko-francouzské hranice od Malého Svatého Bernarda až do Monaka, dohromady přes 700 kilometrů přes Assiettu, Colle delle Finestre a Via del Sale. K tomu klasiky jako Colle del Sommeiller, Strada dei Cannoni nebo Monte Jafferau. Jen si předem ověřte uzavírky a zákazy vjezdu. Policista tam za každým rohem nestojí, o to víc je to na vás.
Plánovač. Na počítači si trasu naklikáte sami, včetně offroad úseků, a pošlete ji do telefonu.
Příště duny
Malíček se hojí a já už plánuju návrat. Do dun jsme se tentokrát nedostali, příště to bude jinak: hory a duny. Jen si předtím udělám pořádné offroad školení, hlavně jízdu na pistě a v písku. Učit se za jízdy je sice poctivá metoda, ale malíčků mám jen dva.

Kdo nespadl, není motorkář. Já už tedy jsem. A mám to i v datech.